Jak jsme se dostali do Kambodže? Celou cestu z vietnamského Can Tho až do kambodžského Sihanoukville jsme zvládli za jeden den, hodně dlouhý den. Ráno v 5:10 nás vyzvedlo taxi v hotelu a dovezlo cca 3 km na autobusovou zastávku, kde jsme přesedli do minibusu. Minibus to byl věru starý. Jedno okno bylo “zasklené“ kartonem a zpevněné lepící páskou, zevnitř pro jistotu ještě vyztužené našimi batohy. Celou cestu jsme postupně nabírali každého, kdo si na nás mávnul. Po 6 hodinách jsme v Ha Tienu (ano, jeli jsme, na internetu neexistující, přímou linkou Can Tho > Ha Tien) přesedli do menší dodávky, která nás dovezla na místní express visa office. Zde jsme vyplnili potřebné dokumenty a zaplatili všechny možné poplatky za kambodžské víza. Stejnou dodávkou jsme pak jeli na hranice, kde jsme po krátkém čekání znova přesedli do jiného mikrobusu, který nás dovezl do již kambodžského městečka Kep. Zde jsme po delším čekání přesedli na další autobus do nedalekého města Kampot, kde jsme přesedli na již finální mikrobus do Sihanoukville. Čas odjezdu byl stanoven na „soon“ (brzy), což nakonec trvalo cca 30 minut. Cesta do Sihanoukville, která měla trvat 2,5 hodiny, nakonec zabrala více než 5 hodin. Do cíle jsme nakonec dojeli v 7 večer. Trasu, kterou jsme na jednu jízdenku jeli 5ti různými autobusy, jsme tak zvládli za necelých 14 hodiny.
Sihanoukville
V Sihanoukville jsme zůstali pouze jeden celý den, což bohatě stačilo. Je to přímořské městečko, které má potenciál stát se čínským letoviskem. V současné době je ve velkém okupováno čínskými investory a lze jen těžko popsat, jak dané místo vypadá. Celé město je jedno velké staveniště. Silnice jsou buď plné děr od nekonečného zástupu kamionů, nebo úplně chybí.
V okolí se dá najít i několik hezkých míst. Nedaleko města jsou krásné vodopády Kbal Chhay. Hodně turistů, povětšinou Číňanů, sem však jezdí na piknik, přičemž si sedne skupinka cca 7 lidí na zem, rozloží si talíře s jídlem a pivo popíjejí na kartony. Každá skupinka má u sebe obrovský reproduktor, ze kterého naplno vyhrává, v lepším případe čínská hudba, v horším čínský rap. Okolí je pak samozřejmě plné odpadků (pravidlo “co si přinesu, si také odnesu“ tu moc nefunguje). Nedaleko města je krásná pláž Otres beach, kde je také velké množství ubytování. Přímo ve městě na kopci je budhistický chrám. Tímto však výčet pozitiv končí…
Měli jsme i velmi milé setkání s pánem původem ze Švýcarska, který žije v Sihanoukvill už 7 let. Prozradil, že v Číne už víc bydlet nechce a na otázku, kam plánuje jít, odpověděl, že do Kampotu. Rozhodli jsme se tedy, že se tam také zajedeme alespoň na chvíli podívat.
Ostrov Koh Rong
Nedaleko od Sihanoukville se nachází několik ostrovů s krásnymi bílími plážemi. My jsme si vybrali ostrov Koh Rong ,jehož hlavním centrem je Koh Toch Village. Na ostrov jezdí tzv. speed boat přibližně každých 30 minut. Je to ostrov s “party” atmosférou, překrásnými plážemi a výbornou kuchyní. Ostrov asi více vystihnou fotky níže…
Kampot
Po návratu z ostrova jsme se přímo z přístavu rozjeli do nedalekého městečka Kampot, kde jsme konečně chtěli ucítit pravou Kambodžu. Kampot je menší město, které má hodně co nabídnout. V okolí je národní park Preah Monivong, pepřové farmy a nedaleko je také město Kep se stejnojmennou pláží a národním parkem.
My jsme se rozhodli vypůjčit si na jeden den skútr a výše popsaná místa navštívit. Ráno jsme zamířili do nedalekého národního parku Preah Monivong. V parku nás přivítal přímo na silnici krásně zelený, asi dva metry dlouhý, had, kterého jsme si na začátku spletli s palmovým listem. Později jsme si dohledali, že šlo o arboreal ratsnake, který není jedovatý. Centrum NP je vcelku intenzivně zastavěné, ale zároveň taky opuštěné. Je tady množství prázdných hotelů a nedostavěných budov. Je tu však i co obdivovat – budhistický chrám s výhledem na moře, opuštěný kostel z dob francouzské kolonizace, rýžová pole i vodopády. V okolí je taky množství pepřových farem, kde jsme se zastavili cestou zpět do města. V této se zpracovával pouze prémiový pepř. Každá kulička pepře zde projde pod rukama a očima místních kontrolorek, a pokud splní přísná kritéria, pokračuje procesem dále až na stoly nejlepších restaurací v Evropě. Jelikož nám zbylo ještě trochu času, jeli jsme se vykoupat na nedalekou pláž ve městečku Kep. Slunce zde zapadá za moře, takže jsme se zdrželi až do západu.
Nádhera, veľmi poučné a pre nezainteresovaného zaujímavé, zaujíma ma niečo o športe z týchto regiónov.