Z Da Latu jsme se vydali nejbližší cestou k moři – do města Phan Rang-Tháp Chám. Problém byl už sehnat samotné lístky na autobus, protože tam žádná větší společnost nejezdí. Nikdo z místních nám také neporadil, jelikož všichni se dopravují na svých skútrech. Nakonec jsme zjistili, že trasu Da Lat – Phan Rang přeci jen jedna místní společnost operuje. Jízdenky jsme kupovali o 1/3 dráž prostě proto, že jsem cizinci. Cesta mikrobusem (čti minibusem bez místa na nohy) byla nekonečná, ale po přibližně pěti hodinách jsme úspěšně dorazili do cíle. Mikrobus nás klasicky vysadil na hlavní stanici někde před městem, odkud všechny cestující rozvozil další mikrobus po celém městě. Mnoho turistů netuší (stejně jako my dříve v Da Latu), že autobusové společnosti zabezpečují rozvoz až k hotelu. Nevědomosti pak využívají zejména taxikáři, kteří při příjezdu autobusu do garáže klepou na okna se slovy „taxi taxi“.
Phan Rang je malé přímořské městečko ve kterém žije přibližně 170 tisíc obyvatel. Přes den je živo pouze na místním trhu a v centru města. Večer, v času večeře, však ožijí místní noční trhy a město se změní k nepoznání. Jezdí sem však hlavně Číňani a Rusové.
V tuto roční dobu vypadá město hodně opuštěně. Bez ohledu na roční dobu však působí také zpustle. Režim zde zanechává silnou stopu v podobě ohromného betonového památníku dělnické třídě uprostřed města a tříproudé silnice k pláži, zakončené kruhovým objezdem, která byla v jakoukoli denní dobu prázdná. Když jsme po silnici jeli v podvečer, silnici křižovala dvě stáda krav jako by se nic nedělo. Pár skútrů (turistů?) zastavilo, ostatní je objížděli a křižovali ze všech stran.
My jsme si hned ráno následujícího dne od příjezdu vypůjčili skútr. Nejprve jsme zamířili na místní pláž, kde jsme byli jedinými turisty. Pláž je sama o sobě vcelku hezká, místy však plná odpadků. Na pár chvil jsme se usadili na krytých lehátkách v místním resortu, který vypadal prázdně. Pláž před rezortem byla hezká, moře trošku zakalené, takže nebylo vidět na dno – potom pak nevíte, jestli do vás narazila ryba nebo nějaký plast.
Následně jsme navštívili místní budhistický chrám a také hlavní atrakci oblasti – Po Klong Garai Temple. Chrám dal postavit Jaya Sinhavarman III. na počest krále Po Klaung Garai ve 13. století. Chrám se skládá ze třech cihlových věží a celý komplex je velmi dobře zachovaný.
Naše cesta dále pokračuje vlakem zpět do Ho Chi Minh City, kde se nebudeme zdržovat a ještě ten den bychom chtěli jet do města Can Tho, které leží v deltě řeky Mekong.